00:24

23. listopadu 2016 v 0:25 | Cement.
Váš blog navštívilo 0 lidí. Nejčtenější článek nebyl. Docela mi to vyhovuje, moje zapomenutá identita ukrytá hluboko pod vrstvou oblečení z výpravy do utopie. A je to jak na Arktidu (protože tam jsou lední medvědi), protože můj život je jedna dlouhá, zkurvená zima.

Ale miluju se v poslední době. Miluju jeho. Za to, že zvládá moje nesmyslný hysteráky, moje nesmyslný záchvaty agrese a kurva, když se zvednu z gauče a dvakrát do něj kopnu a pak za sebou prásknu dveřma tak silně, že spadne obraz, něco je špatně. "Řešil jsem s kámoškou, proč na ni žárlíš." Normální. A já reaguju takhle. A on přijde a obejme mě, i když řvu, ať mě nechá bejt, drží hubu a nemluví. A on mě utěší a za půl hodiny v poho, pak zas řekne nějakou píčovinu, kterou se to odstartuje znova.

Definujte píču.
Cement.

Můžu za to. Vždycky mě popadne amok, kdy najednou zmlknu a přemejšlim, respektive se snažim nepřemejšlet, protože kdyby jo, tak v tu chvíli něco rozmlátim, takže potřebuju šanci se uklidnit. A ne "co se děje a proč a seš nasraná" a všechno proč a kdyby a ty důkazy mejch rohů na hlavě mě nehorázně srážej dolu, i když vim, že mě posouvá.

Chce se mi blejt.
Chce se mi ze mě blejt.
A chce se mi blejt i z něj.

"Já ti nevěřim." Seber se a táhni do píče. Jo, počkat, ty seš vlastně věčně v píči. Jen já tam jak kráva každej tejden dojíždim [definuj bisexualitu]

A tak jsem se včera prostě rozhodla, že budu lepší, že se na to všechno vyseru, že na to kašlu. Odpoutala jsem se. Myslím. A přestože mi hořej tváře, rozhovory s Pájou přes hvězdičky ve mě vyvolávaj takový vlny klidu, že to jednou dokážu, že to jednou pude. Škola přijde až za tři tejdny, Cement se nestresuje. [když může zalízt do svýho vlastního světa.]

Včera proběhnul výpadek googlu a mně se chtělo plakat. Znáte nějaký barokní jména?
 

Kam dál

Reklama