Zkus něco cejtit

31. března 2015 v 17:54 | Cement.
Sedíme si v kruhu na kopcích všechno je krásný, dvě pivka a já pro jednou cejtim s Elvisem a vážim si jí. Cejtim, jak jsme se za poslední dobu sblížily a mam pocit, že je to lepší než dřív. Takový to kamarádství, o kterym věříš, že vydrží na celej život. Znáte tak silný přátelství? Jo? Gratuluju.

No, dneska se mi zdálo, že jí házim do drtičky na dřevo. Protože SOBOTA. Protože to posrala, hlavně sobě na hlavu, hlavně T. na hlavu, hlavně pěti dalším lidem na hlavu a pak mně. Mohla by dělat lekce k tomu, jak někomu snadno zničit život, povinný pomůcky: ožerte se do němoty. A tak Elvis mizí v dáli, na oceánu z alkoholu a já jsem zoufalá, protože pramínky nenávisti si k ní našly cestu. Stejně jako čůrka tehdy v metru. Hahah, víš o čem mluvim, viď?

Stejně doufam, že se to spraví, a že jednou přijde a třeba se mi omluví. Hlavně za to, že nedokáže bejt upřímná ani když se ráno probudí, a když se z toho snaží vylhat. Takhle se chovaj... no, však víš.

Jako bodnutí nože. Nespustily se mi slzy z očí, a moje máma mě objímá, šeptá mi do ucha všechny ty hrozný slova, co se bojim vyslovit nahlas. A Přítel jenom leží vedle a opakuje: "Ona vlastně neudělala nic tak špatnýho, myslela to dobře." Mam z toho noční můry, a moje city k nikomu se nezměnily, kromě ní, kromě ní, a já nevěřim tomu, že by se to někdy mohlo vrátit. Na druhou stranu si představuju, jak k ní letim, padnu jí do náruče a začnu jí vyprávět o tom jinym vesmíru, ve kterym to co udělala, udělal někdo jinej, ve který se mnou tu blbou... pomlouvá a řiká mi, ať už se s tou krávou nikdy víc nebavim.

Potřebovala bych od ní radu, protože s ní jedinou bych o tom mohla mluvit. A tak mi zbejvá jenom Nikdo ze třetí lavice, kterej mi neustále opakuje: "a proč mi to řikáš? život je snadnej, vesmír to tak chtěl." a já pořád něco melu o zkurvenym životě, posedlá chutí becherovky, je prázdná, promiň, je mi to líto, je prázdná. Ale koupim novou, vynahradim ti to, mrzí mě to. Mam tě ráda, víš?

Můj starej známej, kvůli kterýmu jsem vám tady brečela každej měsíc se vrátil, a možná už neodejde. A nebo zmizí ze dne na den, zase, jsem s tim tak nějak smířená. Ale u Elvise bych něco takovýho nečekala. Chybí mi Zita, potřebovala bych jí. Ale ona už je někde v dáli, někde jinde, a já se cejtim moc jiná. Hlavně proto, že kdykoli jsme se viděly, neptala se a jenom odpovídala za mě, mluvila o něčem, na co znala úplně jinej pohled. Mrzí mě to. Hlavně proto, že o tom mluvila před lidma a ví, jaká před lidma jsem... nbo t aspoň věděla. Nebo jsem ji prostě přecenila. Jedno z toho to bude.

Mrzí mě to. A přes to se necejtim sama, je kolem mě spousta lidí, ale s žádnym z nich vlastně nemůžu mluvit, protože jeden je čůrák, druhej je píča a pak je tu ještě ona, ona, ale ta by mě nikdy nepochopila. Láska je svině, víš? Vlastně vůbec netušim, proč jsme se přestaly vídat, nemyslim si, že by to umřelo ze dne na den. Chci tě vidět, dát si cígo a o všem ti povyprávět.

Nikdy mi nikdo neudělal nic tak hnusnýho, ale víš jak, život jde dál. Najednou se uklidňuju tim, že to tak vesmír chtěl, a celý ty scény beru jako velkou hru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dendulie Dendulie | E-mail | Web | 3. dubna 2015 v 0:46 | Reagovat

Spatne se mi z toho dejcha...

2 vanilla vanilla | Web | 3. dubna 2015 v 12:55 | Reagovat

Čas hojí rány a třeba se tvůj duševní stav jednou vrátí na místo před tím, než se to pokazilo, ani si nevšimneš.

3 Kira Kira | Web | 5. dubna 2015 v 22:27 | Reagovat

nechápu to.
ale tu becherovku si klidně dám a cígo navrch
anebo na tebe budu jenom zírat a jemně tě poplácám po zádech a řeknu ti, že třeba bude líp
bude.

4 K. K. | Web | 6. května 2015 v 18:59 | Reagovat

cemente, ozvi se zas..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama