Červen 2015

víš?

17. června 2015 v 17:03 | Cement.
Otevíram oči, zíram, roztahuju nohy. Slast. Nekonečný vlny krásna, spočívající v jednoduchejch pohybech. psát o sexu neni zakázaný, ale v zájmu zachování mojí píči v suchu by mělo. (bože, co jsem to zas vymyslela.)

Necejtim levou ruku, necejtim pravý srdce, modro-bílá, černá s bílou se mi plete. Hlavně na šachovnici, ukradnutý z šuplíku číslo čtyři, co se válí ve sklepě. "Chybíš mi. Strašně mi chybíš." Lžu. Otevíram hubu, vypouštim z ní jednu lež za druhou, nedokážu bejt upřímná. Nemáš nárok. Je to jako kdyby mě kdysi dávno někdo rozbil, vzal si podstatný části, a zbytek nechal na odiv. (díky, žes mi nechal plíce, ať můžu kouřit.)

Dejcham. Pravidelný dávky nikotinu pro mě představujou naději, že nezůstanu na tomhle světě zas tak dlouho. Dojedu do jeho náruče, a pak nebude třeba se rozhodovat. Chci jenom zvednout hlavu, říct, že se chci zabít a neslyšet: "cože?".

"Je to tak tajný, že to nemůžu vědět ani já?"

nesmim to vyslovit nahlas, nebo se to všechno rozpadne. víš?

PS: Už jsem vosumnáctiletej zmetek, tak mi nezapomente popřát všechno nejhorší do života.